Odrůda Počet produktů: 391

Podkategorie

• 

  Aglianico

  Aglianico je stará odrůda, která byla do Itálie přinesena z Řecka. Tomu odpovídá název odrůdy - "aglianico" je zkomolenina výrazu "ellenico" (helénský, řecký). Odrůda Aglianico je pěstována především v regionech jižní Itálie, vyžaduje hodně sluníčka a patří k pozdním odrůdám - sklizeň na začátku listopadu nebývá výjimkou. 

  Vína z odrůdy Aglianico jsou ceněna a kvalitní vína z této odrůdy jsou považována za srovnatelná s víny z 'velkých' odrůd Nebbiolo a Sangiovese.  

• 

  Albarossa

• 

  Alicante Bouschet

• 

  Antao Vaz

• 

  Aragonez

• 

  Arinto

• 

  Arneis

  Odrůda Arneis patří mezi nejvýznamnější bílé odrůdy regionu Piemont. V minulosti byla přidávána do vín Barolo pro zakulacení a ohlazení ostrých tříslovin. S rozvojem nových technologií, především jemnějšího lisování, tato potřeba pominula. Z hroznů Arneis se dnes dělají - zvláště v oblasti Langhe a Roero - výtečná odrůdová vína, což dokazuje i nejvyšší denominace Roero Arneis DOCG.

• 

  Barbera

  Barbera patří mezi nejvýznamnější odrůdy regionu Piemont a obecně severní Itálie. Kromě Piemontu se s touto odrůdou setkáme i v regionech Lombardie a Emilia-Romagna a také ve Slovinsku. Podle některých zdrojů až 50% vinic v Piemontu je osázeno touto odrůdou. V minulosti vinaři z odrůdy Barbera vyráběli obyčejná stolní vína bez velkých ambicí na kvalitu. Ale to se v posledních 20-30 letech změnilo a dnes se setkáváme s vynikajícími víny Barbera, srovnatelnými s víny Nebbiolo z 'ušlechtilých' denominací.    

• 

  Bellone

  Bellone (také někdy nazývané Bellone Bianco) je starobylá bílá odrůda původem z regionu Lazio, kde se pěstovala již v antických dobách. V současnosti ji najdeme především na vinicích v blízkém okolí Říma. Odrůda produkuje velké hrozny se středně velkými bobulemi. Používá se k výrobě především lehkých a delikátních vín, často odrůdových.   

• 

  Bombino Bianco

• 

  Brachetto

  Brachetto je modrá odrůda, která se pěstuje pouze v Piemontu a to pouze v provincii Asti. V okolí města Acqui Terme vzniká perlivé sladké víno Brachetto d'Asti DOCG, které je červenou obdobou známého perlivého vína Mosscato d'Asti DOCG. V menší míře se z hroznů Brachetto vyrábějí i tichá vína nebo vína passito - obdoba našich slámových vín.     

• 

  Cabernet Franc

  Cabernet Franc je starobylá odrůda, která patrně vznikla v oblasti Pyrenejí (úbočí na španělské straně) selekcí divoce rostoucí révy lesní. Typická oblast, kde je tato odrůda 'doma', je oblast Bordeaux, kam se dostala již v 1. století po Kristu, a zde se stala základem pro vyšlechtění celé skupiny 'kabernetových odrůd' včetně odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot či Carmenere, a dalších méně známých odrůd. Z oblasti Bordeaux se společně s odrůdami Cabernet Sauvignon a Merlot rozšířila prakticky do celého světa. Zpravidla se používá do kupáží s jednou či oběma zmíněnými odrůdami. Odrůda Cabernet Franc stojí - ne zcela právem - ve stínu daleko úspěšnější odrůdy Cabernet Sauvignon. Vína Cabernet Franc mají jemnější strukturu a přitažlivější vůni než Cabernet Sauvignon, který obsahuje více tříslovin, je tělnatější a má tmavší barvu. V kupážích těchto dvou odrůd zpravidla Cabernet Franc zmírňuje 'divokost' a 'hrubost' odrůdy Cabernetu Sauvignon. 

  V Itálii se vzácně setkáme i s odrůdovými víny Cabernet Franc, která v takovém případě obvykle bývají vrcholem produkce vinařství.

• 

  Cabernet Sauvignon

  Cabernet Sauvignon pochází z oblasti Bordeaux, kde spolu s odrůdou Merlot tvoří základ většiny červených vín, a díky vysokému stupni adaptability na různé typy klimatu a půd se dokázala rozšířit doslova po celém světě a patří mezi nejrozšířenější modré odrůdy. V Itálii byla tato odrůda poprvé vysazena v roce 1820 (tedy ještě před sjednocením Itálie v roce 1861) v oblasti dnešního regionu Piemont. V současné době se pěstuje v řadě regionů, ale nevětší proslulostio si Cabernet Sauvignon vydobyl v Toskánsku, kde společně dalšími 'bordó' odrůdami Merlot a Cabernet Franc tvoří vína takzvané Supertoskánce.

• 

  Cagnulari

• 

  Canaiolo

  Odrůda Caniolo (někdy se setkáme také s názvem "Canaiolo Nero") je typická odrůda střední  Itálie, pěstuje se hlavně v Toskánsku (asi 90% výsadby) a pak v menší míře v regionech Lazio, Marche a Sardinie. Mimo Itálii se prakticky nevyskytuje. Dříve Canaiolo patřilo mezi populární odrůdy střední Itálie a dokonce tvořilo základ vín Chianti. Během epidemii phyloxery v 2. polovině 19. století došlo k výrazné redukci výsadby a už nikdy nedošlo výraznějšímu nárůstu. Dnes je ěstováno na asi 100 hektarecha  používá se zpravidla do kupáží, nejčastěji se Sangiovese, u kterého dokáže zvýraznit jeho aromatický a chuťový projev. 

• 

  Cannonau

• 

  Carignano

• 

  Carricante

  Carricante je původní sicilská odrůda, jejíž původ sahá do období antického Říma. Mimo ostrov Sicílii, a ještě konkrétněji: mimo svahy hory Etna, se s ní prakticky nesetkáme. Tato odrůda se projevuje výraznou kyselinkou a je základem vín Etna Bianco. V současné době je rozloha vinic asi 200 hektarů.    

• 

  Casavecchia

  O původu odrůdy Casavecchia nevíme mnoho, jisté je, že se odedávna pěstovala pouze v severní části regionu Kampánie. Podobně jako mnoho jiných odrůd zmizela během epidemie Phylloxery v 2. polovině 19. století. Na počátku minulého století byla v ruinách jednoho domu ("casa vecchia" = "starý dům") nalezena jedna stará hlava, která epidemii přežila, a odnože z této jedné hlavy byly základem pro další výsadbu odrůdy. Odrůda má relativně nízkou výnosnost, což způsobilo, že nebyla mezi vinaři příliš rozšířená. Pěstovali ji zpravidla rolníci pro vlastní potřebu. S posunem od kvantity ke kvalitě v posledních dekádách získává odrůdy Casavecchia na popularitě. Stále zůstává pouze v regionu Kampánie, a to především její severní části - provincii Caserta.

  Odrůda Casavecchia dává středně velké hrozny s malými tmavě modrými bobulkami. Odrůda dává vína vysoké kvality s tmavě rubínovou barvou, středně plná s ovocitým charakterem a výraznými tříslovinami, které vínu zpravidla zajišťují pěkný archivační potenciál.        

• 

  Catarratto Lucido

  Catarratto je původní sicilská odrůda a mimo ostrov Sicílii se s ní prakticky nesetkáme. Historicky byla známá použitím ve fortifikovaných vínech Marsala. V poslední době ale převládá produkce klasických tichých bílých vín, převážně odrůdových. Odrůda Catarratto se vyskytuje ve dvou formách: Catarrato Lucido a Catarrato Comune. Dříve se mělo za to, že se jedná o dvě různé odrůdy, ale nedávné výzkumy ukázaly, že jejich DNA je tožná a jedná se spíše o jednu odrůdu se dvěma klony. Klon Comune je často používán k výrobě základního vína, které je prodáváno ve velkých objemech pro 'úpravu' bílých vín z dalších regionů. Naproti tomu Catarratto Lucido bývá zpravidla láhvováno přímo ve vinařství. Catarratto je obecně odrůda s vysokou produkcí - jedna z teorií o vzniku jména odrůdy odkazuje na výraz "cataract" ("vodopád") což má zachytit vysokou produkci moštu, který z hroznů doslova stříká :-) V současné době je rozloha vinic asi 30000 hektarů, rozdělenách mezi Comune ( asi 13 tis.) a Lucido (asi 17 tis.).    

• 

  Cesanese

  Cesanese je starobylá odrůda původem z regionu Lazio, její počátky najdeme v již v antických dobách, kdy byla pěstována v okolí Říma. Dnes patří k nejrozšířenějším modrým odrůdám v regionu Lazio, částečně ji můžeme najít i v regionech Toskánsko a Umbrie. Hrozny Cesanese jsou středně velké a kompaktní s malými bobulemi.

• 

  Ciliegiolo

  Ciliegiolo je modrá odrůda, se kterou jsme dříve mohli potkat ve střední a severo-západní Itálii. V průběhu 20. století téměř vymizela, od přelomu tisíciletí nastává její renezance, ale prakticky se s její výsadbou můžeme setkat v Toskánsku a v menší míře v Ligurii. Mimo Itálii se s její výsadbou nesetkáme. Jméno odrůdy je odvozeno od italského výrazu pro "třešeň" - právě takovou barvu a aroma a určitou svěžest přináší tato odrůda do kupáží, v nichž končí většina vypěstovaných hroznů. V poslední době se můžeme setkat i s nárůstem odrůdových vín. 

• 

  Coda di Pecora

  Bílá odrůda Coda di Pecora (v překladu "ocas ovce", název odrůdy je odvozován od protáhlého tvaru hroznu) je typická odrůda Kampánie, dnes poměrně málo rozšířená. Donedávna byla považována za jiný název odrůdy Coda di Volpe ("ocas lišky"), která je oblíbená v okolí Neapole - známé víno Lacryma Christi DOC, k jehož výrobě jsou použity hrozny Coda di Volpe vypěstované na svazích sopky Vesuv. Nedávno bylo analýzou DNA dokázáno, že se jedná o dvě samostatné odrůdy.

  Historie odrůdy Coda di Pecora sahá až do antického Říma (tuto odrůdu zmiňuje ve svých spisech již Plinius Starší). V nedávné minulosti i na italské poměry vzácná, od 70. let minulého století nabývá na popularitě. Coda di Pecora je zpravidla používána do kupáží, vinařství Il Verro je první, které začalo s produkcí odrůdového vína Coda di Pecora. Coda di Pecora tvoří dlouhé, ne zcela husté hrozny s malými bobulkami žluté barvy a silnou pevnou slupkou. Vína z této odrůdy zpravidla mají střední tělo, pěknou kyselinku a ovocité až kořenité aroma.   

• 

  Coda di Volpe

  Coda di Volpe ("ocas lišky") je starodávní odrůda, která se v  jižní Itálii pěstuje již od antických dob. Původní oblast rozšíření spadá do oblasti regionu Kampánie. Název odrůdy je odvozen od dlouhých válcových hroznů, které vzdáleně připomínají liščí ocas. Odrůda Coda di Volpe dává vína s ovocným (citrusy, exotické ovoce) a kořenitým (pepřovité tóny) charakterem a obvykle nižší kyselinkou. Používá se jak do kupáží tak i pro výrobu odrůdových vín - například známé víno je Lacryma Christi pěstované na svazích sopky Vesuv.

  Pozor: nepleťme si tuto odrůdu s další lokální odrůdou Coda di Pecora ("ocas lišky") :-) Tyto dvě odrůdy byly dříve považovány za variety téže odrůd, ale nejnovější výzkumy DNA ukázaly, že se jedná o dvě různé odrůdy.  

• 

  Colorino

  Colorino je vzácná  modrá odrůda pěstovaná více méně pouze v Toskánsku. Jak už jméno napovídá, tato odrůda je používána především jako barvířka. Oblíbená je u producentů vín Chianti a Vino Nobile.  

• 

  Cortese

  Bílá odrůda Cortese je typická odrůda Piemontu, pěstuje se především v jiho-západní části regionu. Světoznámá vína Gavi jsou založena na této odrůdě.  

• 

  Veltlínské červené rané

• 

  Corvina

• 

  Croatina

  Croatina je autochtonní modrá odrůda, kterou můžeme nalézt pouze v na malém území kde hraničí regiony Piemont, Lombardie a Emilia-Romagna. 'Největší' produkční podoblastí je Colli Tortonesi (vrchy tortonské - v okolí města Tortona) ve východní části regionu Piemont - kde společně s bílou odrůdou Timorasso - tvoří podstatnou část místní produkce vín. 

  Odrůda Croatina, jak už název napovídá, pochází z území dnešního Chorvatska, odkud ji přivezli Římané v dobách svých výpadů. Celková výsadba se v současné době odhaduje na asi 3,500 hektarů a tato plocha se mírně zmenšuje pod tlakem unifikace a výsadby globálních odrůd. Vína Croatina jsou vhodná především k těstovinám, králičímu masu nebo pokrmům s houbami.  

      

• 

  Dolcetto

  Modrá odrůda Dolcetto, ta 'třetí v pořadí' v regionu Piemont. Pěstuje se v několika produkčních oblastech regionu, nejznámější jsou vína Dolcetto ze dvou denominací: Dogliani DOCG a Ovada DOCG.

• 

  Falanghina

  Falanghina patří mezi staré italské odrůdy, její kořeny sahají až do antické doby. Podle některých pramenů je Falanghina totožná s odrůdou Falernian, která byla nejoblíbenější odrůdou v antické době. Postupem času ustoupila do pozadí, ale od přelomu tisíciletí si k ní italští vinaři opět nachází cestu a plochy vinic osázené touto odrůdou neustále rostou, v současné době je celková plocha asi 3,000 ha, z toho asi 90% v Kampánii, odkud Falanghina historicky pochází, a dále jsou vinice v Apulii a v menší míře v Abruzzo. V dalších regionech se odrůdou Falanghina setkáme jen vzácně. A mimo území Itálie se Falanghina prakticky nevyskytuje.

• 

  Favorita

  Favorita je další typická odrůda Piemontu, pěstuje se především v oblasti Langhe a Roero. V minulosti byla používána (podobně jako Arneis) jako přídavek do vín Barolo pro jejich zjemnění a 'zakulacení'. V poslední době se od této praxe ustupuje a odrůda se prezentuje ve formě odrůdových vín. Odrůda Favorita zraje později než ostatní bílé odrůdy a udržuje si relativně vyšší obsah kyselinek, které jsou v rovnováze s ovocným charakterem těchto vín.

• 

  Fiano

  Fiano je odrůda rozšířená v iižní Itálii. Podle některých zdrojů je tato odrůdy zmíněna již Pliniem Starším, ale není to obecně akceptováno. Zcela určitě je první písemná zmínka o odrůdě Fiano datována do 13. století. Do 19. století odrůda Fiano patřila v Kampánii mezi nejrozšířenější bílé odrůdy, ale během epidemie phyloxery došlo k devastaci celé výsadby a odrůda prakticky neexistovala. Až v 80. létech minulého století došlo k jejímu obrození a od té doby se odrůda Fiano vrátila na vinice jižní Itálie - kromě hlavního zastoupení v Kampánii ji najdeme také na Sicílii a v Apulii a dokonce vyrazila i do Nového světa, Fiano je poměrně populární v Austrálii.     

• 

  Frankovka

• 

  Freisa

  Freisa je modrá autochtonní odrůda regionu Piemont, pěstovaná především v produkční oblasti Monferrato. 

• 

  Friulano

  Odrůda Friulano pochází z Benátska, první zmínky o ní se tu objevují ve 12. století. Až do začátku tohoto století byla známá pod názvem Tocai Friulano, ale po Maďarskem vyvolaném soudním sporu bylo z názvu odrůdy vymazáno slovo "Tocai". V některých zemích (především Francie, Chile) se můžeme s názven odrůdy Sauvignon Vert nebo také Sauvignonasse (ale Friulano/Sauvignon Vert nemá žádnou příbuznost se známější odrůdou Sauvignon Blanc). Ale rozloha výsadby mimo Itálii je 'zanedbatelná' - Itálie představuje asi 94% celosvětové výsadby této odrůdy. V samotné Itálii je pěstování odrůdy soustředěno v severovýchodní části - samotné Friuli-Venezia Giulia (česky Furlánsko) představuje asi 55%, Veneto 35% a následuje Lombardi s necelými 10% výsadby, v ostatních regionech se odrůda Friulano vyskytuje zcela ojediněle. Vína z odrůdy Friulano jsou zpravidla láhvována jako odrůdová, najdeme v nich zpravidla ovocné chutě - často citrusů, také květinové tóny a jemnou mineralitu, obvykle nemá výraznou kyselinu.

• 

  Garganega

• 

  Glera

• 

  Greco

  Greco je starobylá bílá odrůda původem z Kampánie, kde se také v současnosti nejčastěji setkáme. Ale můžeme ji v menším měřítku nalézt v mnoha regionech jižní a střední Itálie, od Kalábrie až po Lazio. Podle regionu odrůda dává vína čerstvá až minerální nebo ovocná vína. 

• 

  Grechetto

  Grechetto (také Grechetto Bianco) je bílá odrůda, která pravděpodobně pochází z Řecka - odtud i její jméno - ale pěstuje se v Itálii tak dlouho, že je považována za původní italskou odrůdu. Pěstuje se hlavně ve střední Itálii, nejvíce v Umbrii v menší míře i v regionech Lazio a Toskánsko. Dává nízké výnosy; vinaři z ní vytváří jak odrůdová vína, ale používá se i do kupáží (často s víny Trebbiano a Malvasia), kterým dodávají plnost a strukturu. Bobule Grechetto mají tlustou slupku, takže se hodí k výrobě slámových vín (Vin Santo).

• 

  Grignolino

  Grignolino je modrá autochtonní odrůda regionu Piemont, pěstovaná především v produkční oblasti Monferrato. Vína Grignolino mívají světle červenou barvu podobnou ,českým pinotům'.  

• 

  Grillo

  Grillo je původní sicilská odrůda a mimo ostrov Sicílii se s ní prakticky nesetkáme. Historicky byla známá použitím ve fortifikovaných vínech Marsala. V poslední době ale převládá produkce klasických tichých bílých vín, ať už odrůdových nebo kupáží. Odrůda Grillo je výborně přizpůsobené horkému suchému podnebí Sicílie, bohužel její výnosnost je výrazně nižžší než je tomu o druhé významné lokální odrůdy Catarratto, což vedlo k výraznému snížení její výsadby v průběhu 20. století. Naštěstí se v posledních dekádách i zde objevuje trend podpory a šíření původních odrůd a plocha vinic osázených odrůdou Grillo se opět zvyšuje. V současné době je rozloha vinic asi 9500 hektarů.     

• 

  Groppello

  Groppello je modrá odrůda, kterou můžeme nalézt podél jihozápadního a jižního břehu jezera Garda. Ze zhruba 90% v Lombardii (denominace Garda DOC a Riviera del Garda Classico DOC), v menší míře také ve Venetu (jako přídavek do vín Valpolicella), ale zde zpravidla pod místním názvem Rossignola. Odrůda Groppello je používána zpravidla pro výrobu odrůdových vín, historicky i do kupáží, ale v poslední době je vytlačována odrůdou Sangiovese, která má vyšší produkci. Odrůda Groppello zpravidla dává vína s poloplným tělem, v chuti a vůni poněkud kořenitějším projevem a s tóny hořkých mandlí na závěr.   

• 

  Chardonnay

• 

  Insolia

  Insolia (někdy také Inzolia) je původní sicilská odrůda. Původ odrůdy není jasný, podle některých pramenů je zmiňována už v knize Plinia Staršího pod jménem "Irziola", ale není to potvrzeno. Pravděpodobně vznikla křížením původních odrůd, které na Sicílii přivezli staří Řekové. Mimo ostrov Sicílii se s touto odrůdou setkáme pouze v menší míře v Toskánsku (zde je zpravidla uváděna jako Ansonica). Na Sicílii se její pěstování soustředí především v západní části ostrova. Historicky byla známá použitím ve fortifikovaných vínech Marsala. V poslední době ale převládá produkce klasických tichých bílých vín, ať už odrůdových nebo kupáží. V současné době je rozloha vinic necelých 6000 hektarů.    

• 

  Malvasia

  Pod názvem Malvasia se skrývá skupina příbuzných odrůd, nejrozšířenější je Malvasia Bianca (další například Malvasia del Lazio nebo Malvasia di Candia), která je rozšířená více méně po celém středomoří - po Itálii následují Chorvatsko a Slovinsko, v menší míře Franci, Španělsko a Portugalsko. Poměrně velkou výsadbu najdeme ve Spojených státech. Malvasia Bianca nadprůměrné výnosy, pro zachování aromatičnosti je třeba výnosy omezit zelenou sklizní. Bobule bývají žluté se zahnědlými ploškami, slupka bývá silnější takže je vhodná pro částečné sušení - v oblasti Chianti je často, společně s odrůdou Trebbiano, používána pro výrobu vín Vin Santo. Obecně, Malvasia Bianca je používána do kupáží, ať už jde o vína sladká nebo suchá.   

• 

  Malvasia del Lazio

  Také známá jako „skvrnitá Malvasia“ (Malvasia Puntinata) kvůli skvrnám na povrchu hroznů, které získávají nádhernou transparentní barvu vosku.
  Hrozen je středně velký, obvykle ve tvaru kužele. Odrůda dává plná vína s nádechem světle žluté a silné ovocné, intenzivní a svěží vůně.

• 

  Malvasia di Candia

  Odrůda Malvasia di Candia je základem vína Frascati. Původně z ostrova Kréta, název 'Candia' je odvozen od stejnojmenného řeckého přístavu, známá také pod jménem jako „Malvasia Rossa“. Hrozen je velký, ve tvaru kužele se středně velikými, zlatavě žlutými bobulemi. Tato odrůda poskytuje nažloutlé barevné víno, které je plné, čerstvé, jemně vonící, huňaté, suché a často charakterizované konečnou mírně hořkou chutí. Bývá zpravidla používána do kupáží, často s víny Trebbiano. Kromě regionu Lazio, kde je doma, se touto odrůdou můžeme setkat i v Emilia-Romagna.  

• 

  Mammolo

  Odrůda Mammolo je stará odrůda s tmavou slupkou, která pravděpodobně pochází z oblasti střední Itálie, ale v současnosti se s ní můžeme setkat nejvíce na ostrově Korzika (zde ale pod jménem Sciaccarello). V Toskánsku je zřídka používáno k produkci odrůdových vín, nejčastěji bývá pčidáváno do vín Chianti/Chainti Classico a Vino Nobile di Montepulciano. Zde přispívá k výraznější vůni vín – italské slovo mammole znamená „fialky“, což je charakteristické aroma této odrůdy.     

• 

  Merlot

  Merlot je tradiční francouzská odrůda, pocházející pravděpodobně z oblasti Bordeaux. Ve Francii je oblíbená především v tradiční oblasti Bordeaux, kde společně s odrůdou Cabernet Sauvignot tvoří základ drtivé většiny tamních vín. V kupážích dává Merlot vínu tělo a ovocitost, sametovost. Na proti tomu Cabernet Sauvignon přispívá tříslovinami a zajišťuje dlouhověkost vína. Odrůda Merlot je populární i mimo Francii, jak ve Starém tak i Novém světě patří mezi nejrozšířenější odrůdy. V Itálii odrůdu Merlot najdeme především v Toskánsku, kde společně dalšími 'bordó' odrůdami Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc tvoří vína takzvané Supertoskánce.

• 

  Molinara

• 

  Montepulciano

  Odrůda Montepulciano patří k nejrozšířenějším modrým odrůdám v Itálii. Plocha výsadby druhá za nejrozšířenější odrůdou Sangiovese, těsně před plochou výsadby odrůdy Barbera.  S odrůdou Montepulciano se setkáme ve střední Itálii - v regionech Abruzzo, Marché, Molise a (severní část) Apulie, v menší míře i v sousedních regionech Lazio, Kampánie a Toskánsko (ale pozor, není pěstováno v městě Montepulciano a nemá nic společného s vínem Vino Nobile di Montepulciano!). Největší podíl na výsadbě má region Abruzzo (podle některých pramenů až nad 50% veškeré výsadby), následován Apulií. Nejrozšířenější denominace je Montepulciano d'Abruzzo DOC (někdy se setkáme i se stejnojmenným pojmenováním odrůdy). Odrůda získala i několik DOCG denominací: Montepulciano d'Abruzzo Coline Teramane DOCG a Tullum DOCG (region Abruzzo) a Conero DOCG a Offida DOCG (region Marche).

  Odrůda Montepulciano dává ovocitá vína s minimem tříslovin a s vysokým obsahem pigmentů, pro tuto vlastnost je populární do kupáží s dalšími odrůdami - celkem je součástí až 50 různých DOC. Nejznámější je kupáž s odrůdou Sangiovese, kde tvoří základ vín z denominací Rosso Conero a Rosso Piceno v regionu Marche.  

      

• 

  Moscato

• 

  Muscat Ottonel

• 

  Muškát žlutý

  Muškát žlutý, oficiálně Muscat Blanc à Petits Grains, je nejstarší odrůdou z rodiny muškátů. Pěstuje se jak v Evropě tak i v zemích Nového světa. Zdaleka největší obliby se mu dostává v Itálii, zde pod názvem "Moscato Bianco" je rozšířen po napříč celou zemí, v Piemontu se z této odrůdy vyrábí sekt Asti a hlavně populární Moscato d'Asti - sladké perlivé víno s nízkým alkoholem. Další zemí s významnou výsadbou je Francie, kde Muscat Blanc patří mezi nejrozšířenější bílé odrůdy. Ale pro srovnání - plocha výsadby ve Francii je asi 10x menší než v Itálii, celkem výsadba v Itálii zaujímá asi tři čtvrtiny celosvětové výsadby! Tak je Moscato Bianco v Itálii populární. Třetí zemí v pořadí podle výsadby je Rakousko, následované zeměmi Nového světa - USA, Jižní Afrika, Austrálie...   

• 

  Nascetta

  Nascetta je autochtonní bílá odrůda pěstovaná pouze na části oblasti Langhe, převážně v okolí města Novello. Známá a oblíbená v minulosti ale od 2. poloviny 19. století a následně ve 20 století se z vinic vytrácela - hlavní důvodem byl v době důraz kladený  spíše na kvantitu než kvalitu produkce. Tomuto trendu odrůda Nascetta nemohla vyhovět a tak došlo téměř k jejímu vymizení. Až v posledních desetiletích v souvislosti s opětovným příklonem ke kvalitě vín a k renezanci zájmu o místní tradiční odrůdy vína, vinaři opět začali tuto odrůdu vysazovat. Nicméně se stále jedná o raritní odrůdy s malou výsadbou (podle posledních údajů je celková rozloha výsadby asi 21 hektarů) a vinaře produkující toto víno můžeme 'spočítat na prstech obou rukou'.

• 

  Nebbiolo

  Nebbiolo je královská odrůda Piemontu, která dává v okolí měst Barolo a Barbaresco stejnojmenná 'veliká vína', která patří mezi nejznámější vína Itálie. Kromě těchto dvou top denominací se můžeme s víny Nebbiolo setkat především v regionu Langhe a Roero obklopujícími tato dvě města, dále v centrální části Piemontu - oblast Monferrato a pak ještě v severní části Piemontu, kde se v okolí měst Ghemme a Gattinara pěstuje klon Nebbiolo lokálně nazývaný 'Spanna'.         

• 

  Negroamaro

• 

  Nerello Mascalese

• 

  Nero Buono

  Nero Buono je starobylá modrá odrůda pocházející z regionu Lazio, konkrétně z oblasti současného města Cori (někdy se můžeme dočíst o "Nero Buono di Cori"). Hrozny jsou středně velké cylidrického tvaru, bobuke mají tlustou tmavou slupku pokrytou pelem, podobně jako u švestek. Odrůdy dává vína s výrazně tmavou barvou, můžeme se setkat s odrůdovými víny nebo použitím v kupážích - nejčastěji s odrůdami Montepulciano a Cesanese , například ve víně Cori DOC - kde se uplatňuje jako tzv. barvířka.   

• 

  Nero d'Avola

  Jméno odrůdy Nero d'Avola je odvozeno od města na jihovýchodě ostrova Sicílie. Někdy se setkáme také se jménem Calabrese, i když v Kalábrii - ani jinde mimo Sicílii - se prakticky nepěstuje. Nero d'Avola je nejrozšířenější modrá odrůda na Sicílii a její pěstování je datováno až do středověku. Po staletí byla používána jako barvířka pro zvýraznění barvy a těla červených vín jiných odrůd, z velké míry byla vyvážena na kontinentálním území Itálie. Zhruba od počátku tohoto století jsme se mohli setkat s víny etiketovanými pod jménem Nero d'Avola a popularita této odrůdy neustále roste. Dnes patří k synonymům pro produkci kvalitních vín na Sicílii. Odrůda Nero d'Avola zpravidla dává vínům pevné tělo a výrazné třísloviny se střední kyselinkou.  

• 

  Nero di Troia

  Nero di Troia, také se můžeme setkat s názvy Uva di Troia ("uva" = "hrozen") nebo Sumarello, je typická odrůda Apulie a mimo tento region se prakticky nepěstuje. Historie odrůdy sahá až do doby antického Říma a jméno se odvozuje od starobylého města Troia, v jehož okolí se začala pěstovat. Odrůda dává kvalitní vína s plným tělem a střední kyselinkou, ale poměrně nízkou výtěžností, což bylo v průběhu minulého století důvodem ke snižování plochy výsadby. V posledních dekádách nastává období, kdy vinaři i spotřebitelé ocení kvalitu vína a plocha výsadby se pomalu zvyšuje. 

• 

  Neuburger

• 

  Pallagrello Bianco

  Pallagrello Bianco je bílá odrůda, která se pěstuje pouze na území Kampánie. Historie této odrůdy sahá až do antiky (někteří enologové kladou její původ na území dnešního Řecka) a v minulosti patřila mezi oblíbená vína regionu. Ferdinand IV. Burbonský, král Obojí Sicílie (počátek 19. století) prohlašoval tuto odrůdu (společně se sesterskou odrůdou Pallagrello Nero) za svoji nejoblíbenější a v královských vinicích zaujímala přední místo. Konec odrůdy přišel s epidemií Phyloxery v 2. polovině 19. století - odrůda byla od té doby považována za zaniklou. Naštěstí byla v 90. letech minulého století znovuobjevena a opět byla vysázena v místních vinicích. Ale již ne v takovém rozsahu jako kdysi. Pěstování této odrůdy se prakticky omezuje na okolí města Casert a počet vinařů, kteří pěstují odrůdu Pallagrello Bianco se dá spočítat na prstech dvou rukou.    

  Pallagrello Bianco tvoří hrozny s malými bobulemi (v místním dialektu výraz "pallagrello" znamená "malá kulička") žluté barvy s tlustou pevnou slupkou, které dávají předpoklad pro výrazná aromatická vína s plným tělem a méně výraznou kyselinkou, která mají - zvláště pokud jsou školena ve dřevě - potenciál na dlouhé zrání. 

• 

  Pallagrello Nero

  Pallagrello Nero je vzácná modrá odrůda, která se pěstuje pouze na malém území Kampánie. Historie této odrůdy sahá až do antiky (někteří enologové kladou její původ na území dnešního Řecka) a v minulosti patřila mezi oblíbená vína regionu. Ferdinand IV. Burbonský, král Obojí Sicílie (počátek 19. století) prohlašoval tuto odrůdu (společně se sesterskou odrůdou Pallagrello Bianco) za svoji nejoblíbenější a v královských vinicích zaujímala přední místo. Konec odrůdy přišel s epidemií Phyloxery v 2. polovině 19. století - odrůda byla od té doby považována za zaniklou. Naštěstí byla v 90. letech minulého století znovuobjevena a opět byla vysázena v místních vinicích. Ale již ne v takovém rozsahu jako kdysi. Počet vinařů, kteří pěstují odrůdu Pallagrello Nero se dá spočítat na prstech dvou rukou.    

  Pallagrello Nero tvoří hrozny s malými bobulemi (v místním dialektu výraz "pallagrello" znamená "malá kulička") s tlustou pevnou slupkou, které dávají předpoklad pro výrazná aromatická vína s překvapivě jemnými tříslovinami. 

• 

  Passerina

  Passerina je stará tradiční odrůda pocházející z oblasti Marché. Často bývá zaměňována za odrůdy Bombno Bianco a Trebbiano Toscana. V současnosti je nejvíce výsadby v regionu Marché, v oblasti Piceno, a dále v menší míře v regionech Abruzzo, Lazio a Emilia-Romagna.

  Odrůda Passerina dává střední až velké hrozny složené z malých bobulí. Slupka bobulí je poměrně silná a vyzrálé bobule získávají zlatou barvu. Vyzrálé bobule mívají vysoký obsah cukru a kyselin, což poskytuje předpoklad pro výrobu pěkných vyvážených vín. Ale nedoporučuje se se vysazovat odrůdu Passerina na velmi horká místa.  

• 

  Pecorino

  Pecorino ("malá ovečka") je stará odrůda pěstovaná především ve východních regionech střední Itálie, Abruzzo a Marché. Hstorie odrůdy jde stovky let zpět, ale kvůli nízké výnosnosti byly nahrazována jinými odrůdami. V polovině 20. století se mělo za to, že odrůda Pecorino již zcela vymizela. V 80. letech bylo nalezeno několik hlav 'nějaké lokální odrůdy' v jedné zanedbané vinici. Výzkumem DNA bylo zjištěno, že se jedná o odrůdu Pecorino. Šťastnou shodou okolností v 90. letech přišlo období renezance tradičních odrůd a došlo k rozšíření i odrůdy Pecorino napříč střední Itálií.

  Klasické Pecorino dává suchá minerální vína se slámově žlutou barvou a elegantním aroma stromových květů.   

• 

  Pelaverga

  Pelaverga (někdy též Pelaverga Piccolo) je autochtonní odrůda Piemontu. Dnes už se s ní setkáme pouze ve dvou lokalitách - obci Verduno (severní část oblasti Barolo DOCG) a Saluzzo. V obou lokalitách získala denominaci DOC, která je vyhrazena pro vína pouze z hroznů odrůdy Pelaverga. Odrůda zpravidla dává vínům střední tělo, světlejší barvu a výrazné ovocné aroma s převládající chutí jahod. Bohužel, 'konkurence' odrůdy Nebbiolo a možnost produkovat vína Barolo zavinila snižování plochy výsadby odrůdy Pelaverga. I když někteří vinaři rozumí jejím kvalitám a stále tlaku lépe zhodnocených vín Nebbiolo odolávají. Naštěstí.  

• 

  Perricone

  Perricone je lokální odrůda dnes pěstovaná převážně jen v západním cípu ostrova Sicílie. V historii byla rozšířena po celém ostrově a v 19. století vína z této odrůdy byla ve velké míře vyvážena do zemí kontinentální Evropy, kde patřila pod názvem "Zucco Rosso" mezi vyhledávaná vína. Konec éry vína Perricone přinesla epidemie Phyloxerry, která zdecimovala - mimo jiné - výsadbu této odrůdy a následně byla vysazovaná spíše odrůda Nero d'Avola, které dali vinaři přednost. Vína z odrůdy Perricone se dají do určité miry přirovnat k vínům Barbera z regionu Piemont - vína s relativně vyšší kyselinkou, bobulové ovoce a květinové töny. Na rozdíl od Barbery se prezentuje vyššími tříslovinami.   

• 

  Primitivo

• 

  Refosco dal Peduncolo...

  Odrůda Refosco je ve skutečnosti skupina příbuzných odrůd (někdy se setkáváme se souhrnným označením v množném čísle "Refoschi"), jejich společný původ sahá až do antických dob. Původní oblast výskytu této odrůdy byla na rozhraní Itálie a ex-Jugoslávie - na dnešních mapách region Friuli v Itálii, západní část Slovinska a Istrijský poloostrov v Chorvatsku. Současné výzkumy DNA stanovují šest odrůd Refosco: Refosco dal Peduncolo Rosso (Refosco s červenými stopkami) je jednoznačně nejrozšířenější, dále následuje Terrano (v Slovinsku: Refosco d'Istria, v Chorvatsku: Teran) a s dalšími variantami se setkáme už jen v Itálii: Refosco Nostrano, Reforsco Gentile - téměř vymizelé, Refosco del Botton známé též pod jménem Tazzelenghe (v překladu "řezač jazyků") a Refosco di Guarnieri (v regionu Veneto známá pod názvem Trevisana Nera).

  Odrůdy Refosco obecně mají hrozny s tmavými slupkami a dávají vína s tmavou intenzivní barvou, výraznou kyselinkou a intenzivním ovocným aroma. To vše platí i pro odrůdu Refosco dal Peduncolo Rosso, která navíc mívá i výraznou mineralitu a pepřové tóny.  

• 

  Ribolla Gialla

  Převážná část výsadby odrůdy Ribolla Gialla, někdy se setkáme i se zkráceným názvem Ribolla, se nachází na severovýchodě Itálie v regionu Friuli-Giulia Venezia. Další region kde se vyskytuje v nezanedbatelném množství je paradoxně na druhém konci Itálie - v regionu Apulie. Pod názvem Rebula se můžeme s touto odrůdou setkat v Slovinsku, které s regionem Friuli sousedí. 

  Odrůda Ribolla dává zpravidla vína s výraznou kyselinkou, květinovým aroma a ovocnými tóny v chuti. V minulém století byla na ústupu, protože vinaři dávali přednost výsadbě mezinárodních odrůd. V rámci návratu vinařů k lokálním odrůdám v posledních desetiletích se její výsadba výrazně zvýšila a v současné době je Ribolla druhou nejčastější bílou odrůdou regionu Friuli. Zpravidla je zpracována do odrůdových vín, v menší míře do kupážé, v takovém případě nejčastěji s vány z odrůd Friulano, Malvasia a Pinot Grigio.

  Existuje i příbuzná odrůda Ribolla Verde, ale s to se prakticky nesetkáme. A pak se ještě můžeme setkat s modrou odrůdou Ribolla Nera, ale ta nemá s vínem Ribolla Gialla nic společného - je to lokální jméno pro odrůdu Schippettino.    

• 

  Rondinella

• 

  Ruché

  Ruché je modrá odrůda vína, kterou ve středověku přinesli mniši z Francie, pravděpodobně z oblasti horního Savojska, a v oblasti Monferrato v Piemontu nalezla optimální klimatické a půdní podmínky. Vždy byla pevně spjata s církví a ‚patent‘ na její pěstování měly kláštery a církevní statky. Vína Ruché byla předepsána pro církevní obřady a svátky – analogie s rozvojem pěstování ryb v Čechách, kde církev vlastnila velkou část rybníků, a snad proto bylo rybí maso schváleno jako postní pokrm.

  Se snižováním vlivu náboženství na život společnosti v průběhu minulého století význam odrůdy Ruché postupně klesal a v 80. letech minulém století málem vymizela,šťastnou náhodou se podařilo zachránit několik posledních hlav. Od té doby produkce postupně roste, ale svojí malou produkcí – asi 100 hektarů osázených vinic v regionu pouhých 7 vinařských obcí (Grana, Montemagno, Portacomaro, Refrancore, Scurzolengo, Viarigi a Castagnole Monferrato – posledně jmenovaná obec dává jméno celé denominaci: Ruche di Castagnole Monferrato DOCG) – stále patří mezi ty ‚exotičtější odrůdy‘ Piemontu a celé Itálie.

  V roce 1997 byla odrůda Ruché zařazena do kategorie DOC a v roce 2010 do nejvyšší kategorie DOCG s denominací Ruche di Castagnole Monferrato DOCG. 

• 

  Rulandské bílé

• 

  Rulandské modré

• 

  Ryzlink rýnský

  Ryzlink rýnský je bílá odrůda révy vinné, která má původ v Německu konkrétně v oblasti Porýní. Ryzlink rýnský zpravidla dává vína s výraznou aromatikou - s převládajícími květinovými vůněmi a obvykle i s vysokou kyselinkou. Z odrůdy Ryzlink rýnský se vyrábí bílá vína suchá, polosladká, sladká i šumivá. Zpravidla zrají v nerezu.

• 

  Ryzlink vlašský

  Ryzlink vlašský je bílá odrůda, která je pěstována v zemích střední Evropy a západního Balkánu. Kromě názvu nemá nic společného s rozšířenější odrůdou Ryzlink rýnský. Původ odrůdy je nejasný - některé teorie jej kladou do Francie odkud se přes německé země (nutno dodat, že v současné době se v Německu skoro nevyskytuje) dostal až do Rakouska a dalších zemí regionu, další teorie klade původ odrůdy do Itálie, tomu odpovídá i český název odrůdy a také v několika dalších jazycích (Olaszrizlink, Riesling Italiko,...), v neposlední řadě je teorie, že se jedná o klon odrůdy Grasevina hojně rozšířené v Chorvatsku.

  Odrůda dává typicky vína se zeleno-žlutým zbarvením, zpravidla lečí - ale v závislosti na půdních podmínkách mohou být i plnější - s příjemnými kyselinkami, v aroma můžeme najít květinové i ovocné vůně. Vína z ryzlinku vlašského jsou zpravidla určena ke konzumaci během několika roků, bez ambicí pro dlouholetou archivaci.  

• 

  Rulandské šedé

• 

  Sagrantino

  Sagrantino je vysoce ceněná modrá odrůda, původem ze střední Itálie, konkrétně regionu Umbrie, kde patří k 'rodinnému stříbru'. Z odrůdy Sagrantino vznikají buď odrůdová vína - v produkční oblasti Montefalco je od roku 1992 chráněno statusen DOCG (Montefalco Sagrantino DOCG). Kromě odrůdových vín se můžeme také setkat s použitím této odrůdy v kupážích, nejčastěji se Sangiovese, nejvýznamnější odrůdou střední Itálie. 

  Vína z odrůdy Sagrantino mají bohatou a intenzivní strukturu s výraznými tóny černého ovoce a také výrazné třísloviny a proto se výtečně hodí pro párování k výrazným pokrmům, jako jsou grilovaná červená masa, zvěřina a vyzrálé sýry. A díky své robustní stavbě, mají vína Sagrantino potenciál pro mnohaleté strárnutí v archivu.

• 

  Sangiovese

  Sangiovese,v překladu „Jupiterova krev“, patří mezi nejznámější odrůdy hroznů v Itálii. Původně pochází ze střední Itálie a zde je také nejrozšířenější, především v Toskánsku je základem prakticky všech známých denominací (s výjimkou tzv. "supertoskánců" - vín z francouzských odrůd) v čele s 'velkou trojkou': Brunello, Chianti a Vino Nobile. Ale s výsadbami odrůdy Sangiovese se můžeme setkat napříč celou Itálií, od Veneta na severu po Sicílii na jihu. 

  Odrůda Sangiovese dává vínům plné tělo, vysokou kyselinkou a výraznými tříslovinami, a proto se výtečně hodí pro párování k výrazným pokrmům, jako jsou grilovaná červená masa, zvěřina a vyzrálé sýry. Díky své robustní stavbě, mají vína Sanagiovese potenciál pro dlouhé strárnutí v archivu.

• 

  Sauvignon Blanc

  Sauvignon Blanc je bílá odrůda, která pochází ze západní Francie. V současné době tuto odrůdu zařazujeme do oblasti údolí Loiry, kde tvoří základ vín Sancerre a Pouilly-Fumé. Původ odrůdy ale spadá spíše do oblasti Bordeaux, kde ji v menší míře najdeme dodnes, především v kupážích s odrůdou Semillion.

  Kromě Francie si odrůda Sauvignon Blanc získala oblibu vinařů v Novém světě, v první řadě na Novém Zélandu (Sauvignon Blanc tvoří asi 85% vývozu vín z N.Z., světoznámá je oblast Marlborough na severu N.Z,), dále v Austrálii, Jižní Africe i Kalifornii. V Evropě se stouto odrůdou setkáme v menším měřítku, významná je v oblasti Alto Adige a Friuli na severu Itálie.      

• 

  Schioppettino

  Schioppettino je původní odrůda regionu Friuli-Venezia Giulia, v ostatních regionech Itálie se vyskytuje pouze sporadicky a mimo území Itálie se v podstatě nevyskytuje (uvádí se výsadba o ploše asi 1 akr = 0,4 hektaru v Kalifornii). První zmínky o odrůdě Schippettino jsou ze 13. století a do poloviny 19. století byla v regionu Friuli poměrně častá, ale s epidemií fyloxery došlo k drastickému snížení výsadby. Ani 1. polovina 20. století se dvěma světovými válkami nenapomohla znovuobnovení výsadeb této odrůdy. K obratu došlo na začátku 70. let, kdy Paolo Rapuzzi narazil na své vinici na několik hlav této odrůdy a začal systematicky hledat další zachované hlavy - celkem jich našel asi 100, roztroušených po vinicích převážně východního Friuli. V té době byla tato odrůda již tak zapomenutá, že nebyla zahrnuta ve vinařském zákoně jako povolená odrůda pro výrobu vína. V současné době je situace daleko lepší - Schioppettino je uznanou odrůdou pro dvě DOC a celková výsadba odrůdy dosahuje 154 hektarů, což je ale z pohledu Itálie 'mikro' produkce :-)

  Odrůda Schioppettino zpravidla dává vína se středním tělem, výraznou barvou, vůní zralých bobulí a kořenitými tóny v chuti. Obvykle je použita k výrobě tichých suchých odrůdových vín, případně k výrobě šumivých vín - místní specialitě Friuli.    

• 

  Syrah (Shiraz)

  Odrůda Syrah patří mezi takzvané globální odrůdy a obdobně jako další globální odrůdy se rozšířila do mnoha zemí Starého i Nového Světa z Francie, kde byla pěstována po mnoho staletí. Podle legend pochází z území Persie, odkud ji ve 12. století do Francie přivezli křižáčtí rytíři. K tomuto původu odkazuje také druhý používaný název odrůdy Shiraz, podle perského města Shiraz coby původního místa pěstování této odrůdy. V současné době existují oba názvy paralelně, Shiraz se používá převážně v anglicky mluvících zemích (tj. v zemích Nového Světa - v první řadě Austrálie, dále USA, Jižní Afrika, Chile,..), názen Syrah se používá především ve francouzsky mluvících zemích /respektive v zemích skupiny románských jazyků/ (tj. v zemích Starého Světa - v první řadě Francie, pak Itálie a následně Španělsko). V České republice se paralelně používají oba názvy dle cítění mluvčího, oba jsou jazykově správné :-)

  Celosvětová rozloha výsadby je asi 450 000 hektarů. Jak bylo řečeno, 'domovem' odrůdy Syrah je Francie s asi 40% podílem na celosvětové výsadbě, tradičním regionem, kde Syrah dominuje, údolí Rhony. V Itálii, která nás zajímá především :-), je osázeno asi 8500 hektarů, z toho asi 2/3 na Sicílii, druhým regionem je Toskánsko s asi 20% výsadby. Mimochodem, Sicílie může být původní region rozšíření odrůdy na území Itálie, pokud ji opravdu vezli křižáci z blízkého východu, Sicílie byla logicky jednou ze zastávek na cestě domů do Evropy...

  Syrah je poměrně verzatilní, tedy s proměnlivým projevem podle charakterem klimatu v jednotlivých zemích. Italské Syrahy jsou zpravidla plná s výraznými tříslovinami, v chuti převládá zralé ovoce se znatelnou kořenitostí a květovými tóny ve vůni.     

• 

  Svatovavřinecké

• 

  Tazzelenghe

  Odrůda Tazzelenghe (ve friuliánském dialektu "řezač jazyků" pro výrazné třísloviny) patří do skupiny příbuzných odrůd Refosco (někdy se setkáváme se souhrnným označením v množném čísle "Refoschi"), jejich společný původ sahá až do antických dob. Původní oblast výskytu této odrůdy byla na rozhraní Itálie a ex-Jugoslávie - na dnešních mapách region Friuli v Itálii, západní část Slovinska a Istrijský poloostrov v Chorvatsku. Současné výzkumy DNA stanovují šest odrůd Refosco: Refosco dal Peduncolo Rosso (Refosco s červenými stopkami) je jednoznačně nejrozšířenější, dále následuje Terrano (v Slovinsku: Refosco d'Istria, v Chorvatsku: Teran) a s dalšími variantami se setkáme už jen v Itálii: Refosco Nostrano, Reforsco Gentile - téměř vymizelé, Refosco del Botton známé též pod jménem Tazzelenghe  a Refosco di Guarnieri (v regionu Veneto známá pod názvem Trevisana Nera).

  Odrůdy ze skupiny Refosco obecně mají hrozny s tmavými slupkami a dávají vína s tmavou intenzivní barvou, výraznou kyselinkou a intenzivním ovocným aroma. To vše platí i pro vína z odrůdy Tazzelenghe, která navíc mívají i výrazní třísloviny a kořenité tóny. Vína z odrůdy Tazzelenghe mají dobrý potenciál pro dlouhou archivaci.  

• 

  Timorasso

• 

  Touriga Nacional

• 

  Trebbiano

  Název Trebbiano je v Itálii používán pro skupinu bílých odrůd. Původ odrůdy je podle Plinia Staršího řazen do regionu Kampánie, avšak již v té době byla zaznamenána vína téhož názvu v oblasti Toskánska a Umbrie. Jiný pramen považuje za kolébku této odrůdy do okolí řeky Trebbia v regionu Emilia-Romagna, kde je jedno z vín Trebbiano pěstováno dodnes.

  Rodina Trebbiano zahrnuje řadu lokálních odrůd: Trebbiano Toscana, Trebbiano Abruzzese, Trebbiano Giallo, Trebbiano di Soave, Trbbiano Modenese, Trebbiano Romagnolo, Trebbiano Spoletino nebo Trebbianina.

  Ve 14. století bylo Trebbiano vyvezeno do Francie, kde se v průběhu staletí rozšířilo do řady regionů, a pod novým jménem Ugni Blanc se stalo populárním především v regionech na atlantickém pobřeží.    

• 

  Trebbiano Abruzzese

  Název Trebbiano je v Itálii používán pro skupinu bílých odrůd. Původ odrůdy je podle Plinia Staršího řazen do regionu Kampánie, avšak již v té době byla zaznamenána vína téhož názvu v oblasti Toskánska a Umbrie. Jiný pramen považuje za kolébku této odrůdy do okolí řeky Trebbia v regionu Emilia-Romagna, kde je jedno z vín Trebbiano pěstováno dodnes.

  Rodina Trebbiano zahrnuje řadu lokálních odrůd mezi něž patří i Trebbiano Abruzzese, která je domovem v regionu Abruzzo a představuje zde dominantní bílou odrůdu, podobně jako je Montepulciano mezi modrými odrůdami. Občas je jméno odrůdy nesprávně uváděno ve formě denominace vztažené k této odrůdě: Trebbiano d'Abruzzo.

  Trebbiano Abruzzese bývá používáno společně s dvěma dalšími odrůdami Trebbiano Toscana a Bombino Bianco (a někdy bývají tyto tři odrůdy vzájemně zaměňovány). Mohou vytvářet kupáže nebo odrůdová vína za podmínky, že alespoň 85% tvoří daná odrůdy doplněná dvěma dalšími odrůdami.   

• 

  Veltlínské červené

  Veltlínské červené je velmi stará autochtonní odrůda pocházející patrně z území dnešního Rakouska (dle jiné hypotézy z alpského údolí Valtellina /francouzsky Valteline, německy Veltlin/ v Lombardii, poblíž hranic Itálie se Švýcarskem). Odrůda je na menších plochách vysazena v dolnorakouských vinařských oblastech Kamptal a Kremstal, kde poskytuje kvalitní odrůdová vína. Protože vyžaduje kvalitní plochy, které však vinaři osazují spíše populárnějšími odrůdami Veltlínské zelené nebo Ryzlink rýnský, plocha vinic osázených toto odrůdou neustále klesá - roku 1999 zde byla pěstována na 258 hektarech, roku 2009 již pouze na 193 ha.

  Ve Státní odrůdové knize České republiky není odrůda zapsána a není ani odrůdou, povolenou k výrobě zemských vín, na našich vinohradech ji najdeme velmi vzácně. Pozor! – nejedná se o na Moravě populární víno ‘Večerka’, ta se skrývá za oficiálním názvem Veltlínské červené rané. :-)

• 

  Trebbiano Giallo

  Jedna z variant široké rodiny vín Trebbiano. Trebbiano Giallo je rozšířeno především v Toskánsku a Umbrii, částečně její výskyt zasahuje i do regionu Lazio. Hrozen je zpravidla velký s válcovitě-kuželovým tvarem, barva bobulí je nažloutlá což dává odrůdě její jméno. Dozrává později - na přelomu září a října. Odrůda dává pěkná, svěží vína, zpravidla je používána v kupážích.

• 

  Trebbiano Spoletino

  Název Trebbiano je v Itálii používán pro skupinu bílých odrůd. Původ odrůdy je podle Plinia Staršího řazen do regionu Kampánie, avšak již v té době byla zaznamenána vína téhož názvu v oblasti Toskánska a Umbrie. Jiný pramen považuje za kolébku této odrůdy do okolí řeky Trebbia v regionu Emilia-Romagna, kde je jedno z vín Trebbiano pěstováno dodnes.

  Rodina Trebbiano zahrnuje řadu lokálních odrůd mezi něž patří i Trebbiano Spoletino, která je domovem pouze v regionu Umbria, a to převážně v okolí měst Spoleto (odtud pochází název této odrůdy) a Montefalco. Mimo region Umbrie se prakticky nevyskytuje. 

  Odrůda Trebbiano Spoletino dozrává později než běžné bílé odrůdy, je dobře odolná proti botrytis  plísním. Podle terroir, vína z této odrůdy se mohou prezentovat v širokém rozsahu - setkáváme se s víny s výrazným florálním projevem ale také až víny aromaticky neutrálními. Ve zpracování se zpravidla setkáváme s výrobou čerstvých vín zrajících v nerezovém tanku, ale není výjimkou oxidativní macerační proces pro výrobu oranžových vín.   

• 

  Trebbiano Toscano

  Jedna z variant široké rodiny vín Trebbiano. Trebbiano Toscano je rozšířeno především v Toskánsku a Umbrii, částečně její výskyt zasahuje i do regionu Lazio. Hrozen je zpravidla velký s válcovitě-kuželovým tvarem. Dozrává později - na přelomu září a října. Odrůda dává pěkná, svěží vína, zpravidla je používána v kupážích.

• 

  Veltlínské zelené

  Veltlínské zelené je velmi stará autochtonní odrůda pocházející patrně z území dnešního Rakouska. Některé indicie nasvědčují, že byla pěstována již v dobách Římské kolonizace země, ale v literatuře je o ní první zmínka až v druhé polovině 18. století. Pravděpodobný původ této autochtonní odrůdy je v region Dolní Rakousko, z oblasti vrchoviny Manghartsberg (rozhraní vinařských region Weinviertel a Kamptal), kde patrně vznikla samovolným křížením odrůd Tramín a St. Georgen.

  Tradiční oblastí pěstování odrůdy je Rakousko, kde byla roku 2009 vysazena na 36 % plochy vinic, tedy na 17.478 hektarech, převážně ve vinařských regionech Weinviertel, Kamptal, Kremstal, Donauland a Wachau. Odrůdě bylo roku 2003 přiděleno první rakouské označení původu (Weinviertel DAC) následované dvěma dalšími (Traisental DAC a Kremstal DAC).

  Mimo Rakousko se odrůda pěstuje ještě na Slovensku, v Maďarsku, na Balkánském poloostrově, v Německu (roku 2008 na 6 ha) a na malých plochách ji najdeme též na vinicích Nového Světa (Austrálie, Nový Zéland a USA.

  Z Rakouska odrůda pronikla na jižní Moravu a do malokarpatské vinařské oblasti, kde poskytuje prvotřídní vína. Na Moravě bylo dříve pro VZ užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Ve Státní odrůdové knize České republiky je odrůda zapsána od roku 1941.

  V Čechách se tato odrůda pěstuje na Mostecku, v Chrámcích, Mělníku, Žernosekách i v Roudnici, na Moravě je nadprůměrně zastoupená ve Znojemské a Velkopavlovické oblasti, na Mikulovsku (nejlepší jižní expozice) a v oblasti Podluží. Podíl vinic v ČR roku 1999 byl 18 %, roku 2010 již pouze 9,8 %, i tak je druhou nejpěstovanější odrůdou po odrůdě Müller Thurgau.

• 

  Verdelho

  Verdelho je stará portugalská odrůda, která byla tradičně používána k výrobě fortifikovaných vín Madeira. Vrchol obliby této odrůdy spadal do 19. století, ale později, i díky epidemii phylloxery, se rozloha vinic výrazně snížila. V současné době se s touto odrůdou setkáme spíše na vinicích Austrálie a Kalifornie, než v Evropě.  

• 

  Vermentino

• 

  Viognier

  Domovem odrůdy Viognier je oblast severní Rhony ve Francii. První zmínka o této odrůdě pochází z 2. poloviny 18 století . V minulém století došlo k výraznému ústupu a v 60. letech bylo posledních 8 hektarů vinic s touto odrůdou, ale 70. léta nastartovala návrat odrůdy nejen ve Francii ale i v mezinárodním měřítku včetně Itálie. Bobule odrůdy Viognier zrají do sytě zlaté barvy, zrají poměrně pozdě a vína z nich bývají výrazně aromatická - zpravidla cítíme peckoviny - broskve a meruňky a květinové tóny - levandule, tymián nebo heřmánek.       

• 

  Zibibbo

  Odrůda Zibibbo je stará odrůda, jejíž původ spadá do období starého Egypta a pochází pravděpodobně  údolí řeky Nilu, v okolí dnešní Alexandrie. Proto se také můžeme občas setkat s druhým názvem této odrůdy Muskat of Alexandria. V současné době se vyskytuje především v Itálii a v menší míře v oblasti středomoří - Španělsko, Portugalsko, Tunis, dále v Austrálii a Jižní Africe. Celková výměra vinic je asi 2300 hektarů.

  Převážná část produkce z této odrůdy jsou sladká a fortifikovaná vína, ale setkáme se i se suchými víny. Odtud se odvíjí i jméno odrůdy - výraz "zibibb" v arabštině znamená sušené či 'zavadlé' hrozny.

• 

  Zweigeltrebe